Výchova psa s ohledem na rasu a povahu jednotlivce
K tomuto článku mě velmi inspirovala kniha Antona Fichtlmeiera "Základní výchova štěňat".
Uznávaný kynolog, který je autorem této knihy, se výchově psů věnuje desítky let. "Fichtlmeierovou psí školou" již prošlo a prochází mnoho majitelů čtyřnohých přátel. Ve skvělé knize shrnuje své cenné dlouholeté poznatky a zkušenosti. Zdůrazňuje především skutečné partnerství člověka a psa. Cesta k němu není jednoduchá. Důležité je opravdu vnímat psa jako psa, uznávat jeho odlišnosti a vyvíjející se výkonnost, pociťovat respekt před jeho schopnostmi s vědomím jejich hranic. K tomu patří společná řeč pro zdařilou komunikaci.
Pan Fichtlmeier mi svou knihou přímo mluví z duše. Rukama mi prošlo už hodně pejsků různých ras, zkušeností mám opravdu hodně a snažím se o ně podělit se všemi, kteří mají zájem naslouchat. Rasa a vrozená povaha jednotlivce ovlivňuje míru tvrdohlavosti, potřeby útěků, lovecké instinkty, či teritoriální chování. Je třeba s těmito faktory počítat, důkladně se s nimi seznámit a respektovat je. Pak je možné se psem pracovat a výchovou jeho chování ovlivnit. Některé instinkty potlačit, jiné rozvíjet. Nikdy však není možné psa jeho instinktů zbavit úplně.
Například většina psů miluje hrabání, retrívři milují plavání a vodu vůbec, ohaři nejraději slídí a stopují zvěř ve velkých okruzích, ovčáci mají neustálou potřebu shánět své „stádečko“, teriéři jsou velmi srdnatí a houževnatí bojovníci, ať už jde o kočky, hlodavce, nebo jiné soupeře. I tak známý společenský pes, jako je pudl, má v genech loveckého psa. Byl původně vyšlechtěn k přinášení střelené pernaté z vody. Jedno z nejstarších plemen – Neapolský mastin, má původ už ve starém Římě, kde byl používán jako válečný pes. Ne ovšem díky povaze, tu má velmi milou a přátelskou. Staří Římané mu jen oblékli pevný „kabát“ s dlouhými, ostrými hroty a poslali ho mezi soupeřovy koně. Velmi barbarské využití tak milého psa!
Každá rasa má svou velmi zajímavou historii a každý chovatel se snaží vyšlechtit psa, který bude splňovat jeho ideální představu dané rasy.
Proto všem současným i budoucím majitelům psa doporučuji zamyslet se nad tím, k čemu byl jeho vybraný miláček vyšlechtěn a z které chovatelské stanice si štěně vybere. Zohlednit to při výběru psa, a pokud už máte pejska, který má pro vás příliš náročné potřeby, obraťte se na odborníka dřív, než se svého přítele zbavíte odložením v útulku, nebo horším způsobem.
S ohledem na zmíněné skutečnosti může být velké dobrodružství pořídit si křížence. Čím více ras se na jeho povaze podílí, tím méně je předvídatelná a tím více nás může pejsek překvapit.
Na druhou stranu v každém věku se dají různými testy odhalit povahové vlastnosti vašeho psího kamaráda a podle toho jej vychovávat.
Pro každého psa i jeho majitele je možné najít společnou cestu. Stačí jen respektovat jeho potřeby a vybrat mu výchovu i zábavu, která bude pro něj i pro vás společná a vhodná.
Na závěr bych jen citovala uvedeného autora:
"Nemusíte jít mojí cestou, ale můžete ji vyzkoušet. Co však vede jistě k cíli, je oboustranná důvěra člověka a psa."
